Neoehrlichióza je nově objevené infekční onemocnění přenášené klíšťaty, které je nebezpečné zejména pro osoby s oslabenou imunitou. Pokud není včas a správně rozpoznáno, může být nasazena neadekvátní léčba, která zbytečně zatěžuje organismus a nevede k uzdravení. Přitom při správné a včasné diagnóze je léčba jednoduchá.
Neoehrlichióza je způsobena patogenním mikroorganizmem Candidatus Neoehrlichia mikurensis, který byl identifikován v roce 2004 v myších na japonském ostrově Mikura. Vyskytuje se u hlodavců, z nichž je klíšťaty přenášena na větší savce včetně člověka. Nejvyšší výskyt infikovaných klíšťat je ve střední Evropě.
V České republice bylo v roce 2017 z 384 vzorků detekováno 8 pozitivních, tedy dvě procenta. Onemocnění bylo objeveno teprve v roce 2010 a je zvláště nebezpečné pro osoby se sníženou obranyschopností, tedy pro pacienty s autoimunitními nemocemi, poruchami krvetvorby, onkologické pacienty, pacienty bez sleziny nebo po transplantacích. Neoehrlichióza byla ale popsána i u naprosto zdravých osob. Jeden takový případ skončil dokonce úmrtím pacienta. Hlavní nebezpečí této nemoci spočívá v tom, že pokud není správně diagnostikována, může být považována za hematologické či autoimunitní onemocnění nebo nesouvisející cévní příhodu, což může vést k nesprávné léčbě, například nasazení kortikosteroidů či dokonce chemoterapie.
Průvodním příznakem je zimnice s vysokou a opakující se horečkou. Dalšími příznaky pak může být stěhovavá bolest svalů, bolesti kloubů, bolest hlavy, nevolnost, ztuhlost krku. Nejzávažnějším příznakem jsou však cévní a tromboembolické příhody, které nejsou běžně dávány do spojitosti s bakteriální infekcí, pro neoehrlichiózu jsou ale charakteristické.
Jediným spolehlivým diagnostickým prostředkem pro detekci tohoto patogenu je průkaz pomocí polymerázovou řetězovou reakcí C. Neoehrlichia mikurensis byla detekována v krvi nebo kostní dřeni, ale ne v mozkomíšním moku. Doposud bohužel neexistují spolehlivé sérologické testy.
Doporučenou léčbou je doxycyklin, při intoleranci k doxycyklinu pak rifampicin. K vymizení příznaků dochází během pěti dnů. Optimální délka léčby však není doposud známa, doporučuje se tří až šestitýdenní léčba.
Zdroj: Klíště.cz