Kdy se raději vyhnout řízení

Odpovědný řidič určitě nesedne k řízení, pokud v sobě má například nějaký ten alkoholický nápoj. Mnohem složitější situace však nastává, pokud by za volant neměl usedat člověk, který je v danou chvíli nějak indisponován. Ať již třeba vzhledem k onemocnění, nebo s ohledem na svůj věk. Zajištění mobility je pro řadu lidí klíčové a vzdát se řízení je opravdu velmi obtížné.

Současný provoz na silnicích je značně náročný. Vše se zrychluje, pohybuje se zde více vozidel, které disponují také velkým výkonem, do provozu se dostává řada více či méně zkušených řidičů. A mezi tím se pohybují i řidiči, kteří mají dostatek zkušeností, ale bohužel věk a samotné stárnutí nejde zastavit. Když takový řidič občas zapomene zapnout směrovku, začne se mu hůře přešlapovat mezi pedály a stane se, že zamění brzdu za plyn, občas přehlédne výjezd z dálnice nebo hledá cestu častěji než dříve, občas vjede do špatného pruhu, prudce zrychluje nebo zase náhle zpomaluje, před jízdou se začne cítit nervózní a myslí na to, co ho cestou čeká, měl by se začít nad sebou intenzivně zamýšlet.

Každý je starý tak, jak se cítí

Na silnici se pohybují řidiči, kteří by měli přestat řídit raději už někdy po třicítce, nebo by řidičský průkaz neměli vůbec dostat, a pak jsou zde ti, kteří bez problémů řídí auto ještě v osmdesátce. Všichni bychom měli mít dostatek soudnosti a nečekat, až nás na skutečnost, že nezvládáme silniční provoz, upozorní nějaká tragédie.

Řízení motorového vozidla je dnes samozřejmostí a mnohdy také, především díky ne příliš dobré dostupnosti veřejné dopravy, nutností. Automobil svého majitele osvobozuje, umožňuje mu být mobilní, a to až do poměrně vysokého věku. Řidičský průkaz na osobní motorové vozidlo je možné získat po dosažení věku osmnácti let. Jaká je však horní věková hranice pro řízení automobilu? Ta je dána pouze fyzickými a duševními schopnosti a zdravotním stavem řidiče.

Dnešní senioři jsou mnohem vitálnější než naše babičky a prababičky v minulém století

Vše je dáno zájmem, zálibami, životním stylem, zdravotní péčí apod. Přesto je však nutno konstatovat, že zhruba po šedesátce už to není, co to dříve bývalo. Člověk už tolik nevydrží, únava přichází rychleji, s očima to také není úplně ono, kritika mladších se snáší stále hůře, k tomu se přidává i nutnost užívání léků. Na druhou stranu se však starší lidé chovají opatrněji, a to někdy až moc. Tímto směrem také míří nejčastější kritika mladších řidičů – že jim ti starší prostě na silnici překážejí, protože většinou dodržují předpisy a dovolenou rychlost, mnohdy jezdí ještě pomaleji, a navíc více u středu vozovky. Tím se obtížněji předjíždějí.

Všeobecně jsou senioři považováni za horší řidiče s odůvodněním, že mají pomalejší reakce a reflexy než za mlada a také slabší zrak. S jistotou lze říci, že s věkem se zhoršuje rychlost reakce na nenadálou situaci a rychlá orientace v prostoru. Bohužel řada starších řidičů si změn ve svém vnímání nebezpečí na silnicích a zpomalení svých reakcí sama nevšimne. Tyto problémy se většinou neprojevují ihned, ale pomalu, a hlavně s vyšším věkem, se zhoršují. Řidiči je v řadě případů (a to v těch lepších případech) zaznamenají až ve chvíli, kdy způsobují zjevné chyby v řízení. Mnohdy si je ale nechtějí připustit a následky mohou být tragické.

Zdroj: hlavnebezpecne.cz