Šestý červenec je dnem, kdy si připomínáme upálení mistra Jana Husa ve švýcarské Kostnici roku 1415. Tehdy byl tento velký náboženský myslitel odsouzen ke smrti poté, co odmítl po několikaměsíčním věznění odvolat své učení o morálně upadající církvi.
Jan Hus, který se narodil v Husinci u Prachatic, se stal rektorem pražské univerzity. Jako římskokatolický kněz kázal také v Betlémské kapli. Jeho osud zpečetila inspirace dílem Johna Wyclifa a především kritika církve. Nakloněn Husovi byl také český král Václav IV. Jeho rozhodování ovlivnil český kazatel natolik, že byl vydán Dekret kutnohorský, který změnil poměr počtu hlasů na univerzitě ve prospěch Čechů. To vedlo k odchodu učenců z cizích krajin a k následnému počeštění.
Osudné se stalo Husovi kázání proti prodávání odpustků. Výsledkem bylo uvalení kladby a vyhlášení zákazu církevních obřadů v Praze, dokud v ní bude setrvávat církví nenáviděný Hus. Ten proto odešel do Kozího Hrádku, kde kázal svým věřícím pod širým nebem.
V roce 1414 začala církev realizovat plán, jak nepohodlného kněze umlčet. Zikmund Lucemburský Jana Husa pozval do Kostnice. Sice mu byla přislíbena bezpečnost, nicméně byl krátce po příjezdu uvězněn a vyzván, aby své učení odvolal. Jelikož Jan Hus tak neučinil, byl prohlášen za kacíře a 6. července 1415 upálen na hranici. Proti tomuto činu protestovali nejen Husovi stoupenci z řad prostého lidu, ale protestní list poslali i představitelé české šlechty. Všichni byli přesvědčeni o tom, že Jan Hus hájil pravdu a Svaté písmo a jeho smrt byla nespravedlivá. O rok později byl upálen také Jeroným Pražský, který se stal pokračovatelem Husova učení. Smrtí obou kazatelů se napětí v českých zemích natolik vystupňovalo, že vedlo o několik let později k husitské revoluci.
Autor: Eliška Krajčovičová