Perla je z chemického hlediska uhličitan vápenatý, v zásadě ta nejobyčejnější anorganická látka, která se na světě vyskytuje opravdu ve velkém, z vápence jsou celá pohoří.
Perla ale není jen tak obyčejný vápenec, je to vápenec produkovaný živým organismem, dokonce živočichem, přesněji mlžem. Ve sladkých i slaných vodách dosud žijí perlorodky, ústřice a perlotvorky a ty mají schopnost produkovat svými žlázami perleť. Pokud jediné zrnko písku proklouzne mezi lasturami a tlačí mlže v bříšku, obalí ho vrstvou perleti, aby přestalo. Zajímavé ovšem je, že v jedné ústřici se může přirozeně vyvíjet jen jedna perla. Ta navíc stále roste a nikdy není perlorodkou vyloučena ven.
Romantické doby lovců perel, co vydrží na jeden nádech jedenáct minut pod vodou, jsou dávno pryč. Dnes se perly „vyrábějí“ umělým chovem mlžů, především v Číně a Japonsku. Perlorodka říční je taková dojná kráva, že dokáže vyprodukovat až dvacet perel naráz. Sladkovodní perly dokonce vznikají tak, že se do těla mlže vloží kus měkké tkáně jiného mlže, následuje v podstatě alergická reakce, která má za následek vznik perly. Do mořských perlotvorek se zase vkládá kulička vysoustružená ze schránky jiného mlže. To by se v přírodě nejspíš nestalo. Proto jsou perly přírodní a kultivované (tak se říká těm znásilňovaným) něco jako nebe a dudy. Cenově i energeticky.
Uměle pěstované levné perly jednoduše zatěžují karmu podobně jako maso z velkochovů. Každopádně mají tu schopnost umocňovat důsledky karmických příčin a zlomyslným lidem vrátit jejich zlo i s úroky. Odtud asi pochází víra, že perly nosí smůlu a slzy. Pravá perla je jako světlo z hlubin temnoty, je to symbol čistoty a proměny.
Život perly je ale poměrně rychlý. Ve své podstatě připomíná život člověka, z maličkého nic z temnoty můžeme pak venku zazářit v celé své kráse. Za pouhých sto až sto padesát let však perla postupně vyschne, objeví se trhliny a vrásky a nakonec se ve vrstvách rozpadává. Krása je zkrátka pomíjivá.
Autor: Tereza Viktorová