Poskytovatel sociálních služeb Zahrada Kladno je místem, které nabízí lidem s mentálním postižením domov, zázemí, přátele i pocit sounáležitosti a bezpečí. To vše prostřednictvím pěti druhů sociálních služeb. Jednou z nich je i chráněné bydlení, o kterém jsme si povídali s vedoucí této služby Martinou Tomešovou.
Co si máme představit pod pojmem CHB?
Chráněné bydlení v případě Zahrady je jedna z pěti sociálních služeb, které nabízíme. Jde o poměrně mladou službu, v našem případě poskytovanou klientům s mentálním hendikepem. Představte si úplně normální domácnost, jakou znáte z domova, to znamená v panelovém nebo rodinném domě, kde se staráte o chod celé domácnosti. O úklid, vaření, nákupy a podobně. U nás se klientům věnují asistentky, které s klienty individuálně pracují a podporují je k dosažení co nejvyšší soběstačnosti a samostatnosti.
Kolika takovými byty Zahrada disponuje?
V současné době má Zahrada celkem sedm bytů. Celková kapacita služby je dvacet sedm klientů. O klienty se stará celkem osm pracovnic přímé péče – asistentky. Nejstarší chráněné bydlení se nachází ve vilce v těsné blízkosti hlavní budovy Zahrady, je to takzvané chráněné bydlení Arbesova. Ostatní byty jsou v panelových domech. Ve vlastnictví Zahrady jsou dva chráněné byty, které jsme získali z evropských fondů, jinak ostatní byty jsou v nájmu od Magistrátu města Kladna, se kterým velice úspěšně spolupracujeme.
Dostávají se k vám klienti pouze z ústavů sociální péče nebo také z běžných domácností?
To je naprosto různorodé. Samozřejmě, když jsme chráněné bydlení otevírali, tak prvními obyvateli byli naši stávající klienti. Ti, kteří chtěli změnu, kteří chtěli větší svobodu a chtěli poznat něco jiného. V současné době jsou to hlavně klienti z rodin nebo jiných sociálních zařízení a služeb, protože naši stávající klienti již „okoukli“ o čem chráněné bydlení je a ne všem se do této služby chce. Řada z nich se nechce až tak moc podílet na chodu jednotlivých domácností. Je jim pohodlnější, když jim paní uklízečka uklidí, v prádelně jim vyperou, v kuchyni uvaří. V současné době jde tedy většinou o klienty zvenčí.
Službu chráněného bydlení si klienti musí sami hradit. Mají možnost, kromě příspěvků od státu, peníze si vydělat?
Samozřejmě, to záleží na každém klientovi. Na jeho schopnostech, na jeho dovednostech, na tom co si přeje a jakou má představu. Pokud chce klient pracovat, osloví naše sociální pracovnice a ty se snaží sehnat vhodné zaměstnání. Na Kladně nám hodně pomáhá občanské sdružení Etiencelle, které zaměstnává řadu našich klientů. Chtěla bych jen podotknout, že pro mnoho klientů chráněného bydlení je příjem velmi důležitý. Klienti jsou si vědomi, že si tak mohou spoustu věcí koupit nebo jet například na dovolenou. Žijí tak srovnatelně s námi.
Jak vypadá den v chráněném bydlení?
Asi jako u vás doma. Záleží na tom, zda klienti dochází do zaměstnání, sociálně terapeutické dílny nebo zůstávají doma. Ti hodně fungují s asistentkami. Jdou nakoupit, pomohou připravit oběd nebo večeři, protože připravujeme celodenní stravu, uklízí v domácnosti či se věnují ostatním domácím pracím. Odpoledne se klienti věnují volnočasovým aktivitám, někdo si jde po práci odpočinout, někdo jde za svým kamarádem, svojí rodinou, někdo jen tak kouká na televizi nebo jde na procházku třeba zase s paní asistentkou. Je to velmi různorodé. Někteří klienti pravidelně navštěvují kulturní zařízení jako je například divadlo, kino nebo nejrůznější sportovní utkání, z nichž nejoblíbenější jsou zápasy kladenských Rytířů. V rámci Zahrady také působí taneční soubor Čágo Bélo pod vedením psycholožky Zahrady Marie Tikalové. Ve večerních hodinách už se většina klientů zdržuje v prostorách chráněného bytu. Stejně jako my sledují televizi, povídají si, poslouchají rádio… V chráněných bytech se nikde neslouží noční služby, v noci jsou klienti zcela sami a v případě nouze využívají mobilní telefon. Kdyby se cokoli stalo, volají svoji osobní asistentku nebo mne jako vedoucí chráněného bydlení. Pokud se chcete více dozvědět o životě v chráněném bydlení, tak doporučuji na našich internetových stránkách www.zahrada-pss.cz shlédnout film, který jsme ve spolupráci s MPSV natočili s našimi klienty.
Je pobyt v chráněném bydlení omezen věkem nebo fyzickým stavem klienta?
My jako Zahrada jsme poskytovatel sociálních služeb pro dospělou klientelu, takže samozřejmě je tam hranice dospělosti. Roli hraje také zdravotní stav klienta. Vzhledem k tomu, že nesloužíme noční služby, tak je zde určité omezení. V případě, kdy cítíme, že sociální službu nemůžeme kvalitně poskytnout, vzhledem k nejrůznějším zdravotním komplikacím, samozřejmě hledáme službu náhradní. V současné době, kdy u nás chráněná bydlení fungují více než třináct let, jsme v situaci, kdy klienti mají větší zdravotní problémy, potřebují větší podporu. Snažíme se tudíž například navýšit personál a zajistit klientům, aby mohli v chráněném bydlení nadále setrvat a nemuseli jít do cizího prostředí nebo jiné sociální služby, což by bylo pro ně náročné, především psychicky. Uzpůsobujeme také dispozice jednotlivých domácností, kdy jsme v posledních třech letech vybudovali celkem čtyři bezbariérové koupelny, které opět zajistí vyšší komfort našim uživatelům.
Jaké služby jsou klientům v chráněném bydlení poskytovány?
Samozřejmě, že služby, které poskytujeme, se řídí vyhláškou o sociálních službách. V prvé řadě poskytujeme tedy ubytování a stravu. Dále jsme povinni poskytovat pomoc v domácnosti, zprostředkovávat kontakt se společenským prostředím, pomoc při zajišťování osobních záležitostí, sociálně terapeutické činnosti, výchovné a vzdělávací činnosti a podporu v oblasti osobní hygieny. Jednoduše řečeno, s čím klient potřebuje pomoci, s tím mu pomůžeme a poradíme. Doprovázíme klienty k lékařům, na úřady, na nákupy, poskytujeme podporu při volbě volnočasových aktivit, jezdíme s uživateli na dovolené, výlety, sháníme zaměstnání a tak dále. Podporujeme také kontakt klientů s rodinami, podporujeme je, aby měli přátele, kamarády a navazovali zdravé sociální vztahy.
Nedochází u klientů k jakési osobní izolovanosti?
To bych neřekla, naopak. My vedeme chráněné bydlení tak, aby klienti navazovali co největší sociální kontakt. Samozřejmě je tady určité nebezpečí, určitá míra zneužitelnosti klientů, ale pořád jsme tady my asistenti, abychom klienta směrovali tam, kde naváže bezpečné a příjemné kontakty. Tím, že jsme v běžných zástavbách, tak si myslím, že kontakty jsou široké a klienti se setkávají se spoustou lidí. Stejně tak v zaměstnání, kde se setkávají se svými vrstevníky i ostatními lidmi. To, že jedna asistentka má na starosti například čtyři klienty, je úžasná věc, protože se jim může individuálně věnovat. Není problém, aby s jedním klientem absolvovala výlet a ostatní byli v klidu doma, protože zrovna nikam jet nechtějí. Klienty chodí navštěvovat jejich přátelé, rodinní příslušníci, se kterými máme úžasnou spolupráci, chodí je navštěvovat také opatrovníci. Podporujeme široký kontakt právě proto, aby nedocházelo k izolaci.
Jak je to s aktivitou klientů? Přeci jen, přicházejí do chráněného bydlení z ústavů, kde jsou neustále pod dohledem, kde je pro ně každý den připravený program. Najednou si mohou se svým volným časem zacházet podle sebe….
Mnohdy se ukazuje, že to skutečně může být problém. Klienti jdou do chráněného bydlení především s tím, že mají pocit větší svobody a individuálního zacházení si s volným časem. Ale ne každý tohle ustojí. U některých nově příchozích klientů zjišťujeme, že byli vlastně chráněni před nástrahami společnosti a my se naopak snažíme, aby si udělali lokty a co nejvíce se do společnosti zapojili. Někteří klienti, co se týká volného času, potřebují naši podporu a pomoc ve volbě aktivit. Na druhou stranu někteří z nich si velmi rychle zvyknou na to, že mohou chodit kam chtějí, mimo jiné i do Zahrady, kam se vracejí za svými kamarády.
Podporujete v chráněném bydlení partnerské vztahy mezi klienty?
Určitě. V současné době máme dva páry, které žijí v samostatných bytech. Jeden z těch párů, Helena s Romanem, se víceméně našli v rámci chráněných bytů, kdy každý z nich bydlel v jiné domácnosti. Později měli přání se sestěhovat, takže bydleli společně, ale s dalšími čtyřmi klienty. V roce 2012 projevili přání bydlet zcela samostatně, což jim bylo umožněno. Dosud žijí v garsonce ve věžovém domě v Rozdělově a vedou si domácnost v podstatě samostatně, míra podpory je u nich velmi nízká. Stalo se nám také, že jsme do života pouštěli klientku, která si našla partnera mimo zařízení a přestěhovala se k němu. Takže nejen, že páry podporujeme v rámci zařízení, ale podporujeme i kontakty zvenčí.
Není výjimkou, že si lidé ve svém okolí chráněné bydlení nepřejí. Jaké máte zkušenosti se sousedy?
Musím říct, že když slyším v médiích, že se lidé bouří a píší petice, protože nechtějí ve své obci chráněné bydlení, kde má bydlet například pět mužů s handikepem, je mi vždycky velmi úzko. Ze začátku samozřejmě obavy byly, protože jsme nevěděli, jaká bude reakce. Ale šli jsme do toho a řekli jsme si, že uděláme všechno pro to, aby to fungovalo. V současné době nemáme jediný problém, kde bychom museli řešit, že by naši klienti takovým způsobem narušovali soužití s okolím. Zřejmě máme štěstí na úžasné sousedy. Na druhou stranu musím říci, že lidé mnohdy ani netuší, kdo vedle nich bydlí. Neřeší, jestli do bytu dochází asistentka a že klienti, když s nimi hodí řeč, vyprávějí, že žili v nějakém ústavu a nyní jsou v chráněném bytě, nereagují negativně. Klienti potom mají pocit, že nejsou jiní, protože nejsou, jsou to lidé jako my a chtějí tak i žít. Občas, když jsem ve službě, zazvoní soused u dveří a nese třeba ovoce ze zahrádky, některý klient si jde zajezdit se svým sousedem na kole, nebo jdou na pivo. Myslím, že se nám za ta léta podařilo docílit toho, co jsme od začátku chtěli a z čeho jsme, musím přiznat, měli i obavy.
Jaké jsou důvody k tomu, aby klient chráněné bydlení musel opustit?
Chráněné bydlení, jako každá sociální služba, má svá pravidla a klient je povinen je dodržovat. Každý klient před nástupem do chráněného bydlení obdrží smlouvu, kde má přesně specifikovány důvody, pro které může být smlouva ukončena. Samozřejmě se občas ukáže, že se svobodou, kterou dostali, neumí zacházet a dochází k chování, které je neslučitelné v rámci soužití skupiny. Například nadměrné agresivní chování, což se nestává často, ale musím říct, že nám to není úplně cizí. Občas „bojujeme“ s klienty, aby dodržovali pravidlo, že naše byty jsou nekuřácké. Nakonec se ale vždycky domluvíme. Někdy bohužel dojde k náhlé změně zdravotního stavu a my už se o klienta nemůžeme adekvátně postarat a nabídnout mu to, co potřebuje. Potom se hledá vhodnější sociální služba.
Mohou klienti využívat některých služeb Zahrady nebo jsou odchodem do soukromého bydlení zcela odříznuti?
Naopak. Když nám klienti odcházejí do chráněného bydlení, tak jim zdůrazňuji, že se nemusí bát toho, že najednou budou bydlet na druhém konci Kladna a ztratí kontakty se svými přáteli a současným personálem Zahrady. Klientům říkám, aby docházeli za svými kamarády i nadále, protože je to pro ně důležité a nenastane tak sociální izolace. Dojíždějí do Zahrady, sdílejí své zážitky, pocity, které líčí kamarádům. Je zde i veškeré administrativní zázemí, například sociální pracovnice, vrchní sestra, zdravotní sestry, tedy lidé, se kterými klienti musí i nadále komunikovat, takže ani není možné, aby kontakt zcela zpřetrhali.
Autor: Kladno24
Foto:Kladno24
