Již za několik dní bude v Lidicích zahájena výstva, která si klade za cíl seznámit veřejnost s dosud neprávem opomíjenou kapitolou historie Lidic. Jen hrstka zasvěcených totiž ví, že se lidičtí zapojili do boje za svobodu Československa v obou světových válkách a vlast byli připraveni bránit i v osudném osmatřicátém roce.
Již v letech první světové války vstoupilo hned šest mužů z Lidic do řad legií a na frontách v Rusku (František Maštalíř, Josef Šebek, Karel Podzemský, Josef Šroubek a Josef Koutný) a Itálii (Antonín Spal) bojovali za naše osvobození a nezávislost.
Lidičtí muži nezaváhali ani v osudném osmatřicátém roce, kdy se jednoznačně postavili na stranu těch, kdo žádali vládu republiky, aby řekla rozhodné ne požadavkům henleinovců. Po vyhlášení všeobecné mobilizace v září 1938 pak bez výjimky nastoupili ke svým útvarům a vlast byli připraveni bránit se zbraní v ruce. Namísto války však přišla zrada, ústup bez boje a v březnu 1939 okupace. Mezi těmi, kdo se tehdy rozhodli odejít za hranice a tam bojovat za svobodu těžce zkoušené vlasti, nemohli chybět ani muži z Lidic. Poručíci Josef Horák a Josef Stříbrný se do boje proti nenáviděnému nacismu zapojili jako příslušníci britského královského letectva, avšak nejen oni. Lidičtí měli totiž svého zástupce i v bojích u Tobruku na Středním Východě. Rodák z Lidic Karel Radvanovský zde konal službu ve štábu Československého pěšího praporu 11 – Východního, a to jako jeden z blízkých spolupracovníků jeho velitele
podplukovníka Karla Klapálka.
Hovoříme-li o lidických mužích a jejich boji za svobodu, nesmíme zapomenout ani na ty, kdo položili své životy na oltář vlasti v osudném červnu 1942. Nepadli sice s puškou v ruce, avšak jejich smrt jasně ukazuje, že domácí fronta, jejímiž hrdiny se stali, byla v mnoha případech místem mnohem krutějším než skutečné bojiště.
Výstava začíná 5. ledna a potrvá až do 29. května 2018.
Zdroj: Památník Lidice