Každý rok psychologové, ale také policisté varují před příliš tvrdými tresty nebo jinými postihy za ne právě dobré vysvědčení. To je výsledkem celoroční práce, která záleží nejen na dětech, ale také na dospělých, kteří by měli svým dětem pomáhat ve školních povinnostech po celý rok.
Příčinou útěků z domova je strach z trestu za špatné vysvědčení, na kterém nemusí být vždy jen čtyřky, nebo pětky. Ambiciózní rodiče mohou často klást na své děti víc požadavků, než jsou děti schopné zvládnout a při celoročním přetížení pak nezvládnou stres v podobě vysvědčení.
Konec školního roku však s sebou přináší mnohem příjemnější zážitky, především dva měsíce prázdnin. Ne všichni rodiče však mají na to, aby zajistili program pro děti na celou dobu volna. V případě, že zůstanou děti samy doma, bez dozoru dospělých, měly by být poučeny o základních pravidlech jak se chovat doma, na hřišti, na koupališti, ve volné přírodě, na silnici, na ulici, jak mohou trávit svůj volný čas. Jak dát o sobě rodičům zprávu, že je v pořádku využití mobilního telefonu, pevné linky, internetu.
Pokud je dítě samo, mělo by znát pravidla, jak se chovat. U telefonu by měli rodiče nechat důležitá telefonní čísla, na sebe, policii, záchrannou službu, hasiče, linky bezpečí a podobně. Dítě by mělo být zaměstnáno bezpečnou činností. Rodiče by měli poučit své dítě o tom, jak telefonovat, že by nemělo dítě do telefonu poskytovat informace o rodičích, o sobě, o tom, kdy se rodiče vrátí z práce nebo že je samo doma. Děti by neměly důvěřovat cizím osobám volajícím telefonem, ale také těm, kteří stojí za dveřmi. Otevřít dveře, aniž bychom věděli, kdo stojí za nimi, je vskutku velmi riskantní. Děti by si neměly vodit cizí děti domů, kamarády pouze se souhlasem rodičů.
Klíče od domu by neměly nosit děti viditelně, neměly by mít u sebe větší finanční částku, neměly by chodit s cizími lidmi, byť by je cizí člověk požádal o cokoli. Pozor by si měly dávat i u vody. Neznalost vodní plochy se může stát osudnou i pro dospělého člověka. Děti by neměly chodit na koupaliště bez vědomí a souhlasu rodičů a samy.
Rodiče by měli být ti nejbližší, kterým by mělo dítě důvěřovat ve všech případech. Rodiče by měli znát své dítě a tudíž vědět, co mohou od svého dítěte očekávat. Dítě by mělo vždy vědět, že má někoho blízkého, komu se může svěřit a ke komu se může obrátit v nouzi, případně znát linku bezpečí. Nedůvěřovat cizím lidem není škarohlídství a neochota pomoci, ale velmi dobrá ochrana svého majetku, zdraví i života.
Autor: Zdeňka Papežová